(4) PÁDY
11.02.2019 00:23
Dnes mám pro vás další díl ze série pádů. Bude vycházet zhruba jednou týdně, ale už ne pravidelně v neděli, protože moc nestíhám, takže jak budu mít čas, tak připravím článek a vydám ho.
Dnešní díl bude opět na téma, že i ten sebehodnější kůň se může nečekaně leknout a problém je na světě. Proto je třeba dávat si pozor i opravdu na hodných koních, protože náhoda je blbec a za ty následky, které si mnohdy člověk nese do konce života.
5.11. 2014 Byl to klasický den ve stáji. Celé odpoledne jsme pracovaly ve stáji - kydaly, podestýlaly… no prostě klasická péče o koně. Za odměnu jsme šly poté na večer jezdit. Já měla jako obvykle mého oblíbeného poníka. Hodina probíhala jako každá jiná, ten den byl pohodový, uvolněný. Už si přesně nepamatuji, co jsme dělali, i když si myslím, že to stejně není podstatně. Podstatné bylo to, co přišlo na konci.
Už jsme vyklusávali, já měla otěže chytnuté jen za přezku. Po chvíli jsem si ale všimla, že mám rozepnutou rukavici. Tak jsem vzala otěže do jedné ruky a bezstarostně jsem se chystala rukavici zapnout. V tom se ale zpoza nás ozval strašný rachot. Nevím, co to bylo, ale rámus to udělalo dostatečný na to, aby se můj poník lekl. Okamžitě se rozcválal dopředu, a já, majíce nad koněm nulovou kontrolu a odkázána jen na svoji rovnováhu a sed jsem se neudržela. Pomalu ale jistě jsem začala padat dozadu až jsme skončila v jízdárenském písku s rukou zkroucenou pod sebou.
Holčiny, co byly se mnou na jízdárně mi zpětně říkaly, že křupnutí kosti se ozvalo přes celou halu. Příjezd sanitky se stal asi mým nejhrůznějším a nejbolestivějším zážitkem. Když do klubovny vešli sanitáři a uviděli tu divnou zkrouceninu, jejich reakce byla taková - ten co vešel první, řekl: Ty vole, a odešel do sanitky pro nějaké lékařské věci. Po něm přišel druhý a ten ze sebe vypravil: No ty krávo. Po tom, co se rozhodli kam dají kanilu, mi řekli, že moje pravá ruka je nad loktem 100% zlomená, ale že ten loket je vykloubený.
A řeknu vám, nahazovat kloub, kde jedna strana je přelomená napůl, není sranda. Pak už jsme jeli do nemocnice, kde měla sestřička mdloby z mého rentgenu, v noci mě operovali. Skončila jsem se čtyřmi dráty (A ne žádnými prcky, byly cca 10 cm dlouhé a na průměr to žádný píďalky nebyly) a necitlivou rukou. Ano, tohle vsechno korunoval přetržený nerv který „zásobuje“ půlku dlaně, prsteníček a malíček. A den poté, tudíž 6.11. jsem k tomu vsemu slavila 12. narozeniny. No zážitek na celý život.
Kde je pravda, jestli mi nerv přetrhli při operaci, nebo se mi to stalo při pádu, už ví asi jen pán Bůh, tak či tak to skončilo se skoro třičtvrtě roční rehabilitaci, 2 roční pravidelnou docházkou na EMG (Kdy vám pouští do postiženého místa elektrošoky k zjištění pokroku citlivosti apod.), doživotní necitlivosti půlky ruky, 10 cm dlouhou a rozlezlou jizvou, omezenou hybností ruky a s tím, že pokaždé, když ruku ohnu, mi postižený nerv (K mému úžasnému štěstí to byl zrovna ten, který vede místem kde je brňavka, ano jikazdy z vas znam ten nepříjemný pocit, když se do oné brňavky bouchnete. U mě stáčí lehce ťuknout do vnitřní strany loktu a bolest je tak dvojnásobná…) „vyskočí“ ven z te vedoucí jamky…
Takze prosím, buďte všichni opatrní a obezřetní, protože i v situacích, kdy je to nejméně očekávatelné se může přihodit něco ještě mnohem horšího…)