ČESNEK A KONĚ
28.03.2019 00:05
Podávání česneku koním se stalo běžnou praxí a česnek často figuruje jako uznávaný prostředek v prevenci a léčbě napadení vnitřními parazity. Farmakologové v posledních letech stále znovu a znovu upozorňují na skutečnost, že v souvislosti s využíváním léčivých bylin v léčitelství potřebujeme kvalitnější a důkladnější výzkum, problémem je i stanovení vhodného dávkování.
Česnek zastával pozici rostliny, které byla věnována zvýšená pozornost v renesanci. Užíval se k léčení zažívacích obtíží, při infekcích, napadení parazity, ale i jako podpůrný lék při těžkých porodech. Byly mu přisouzeny účinky dezinfekční, protizánětlivé, antimykotické i antiparazitální.
Česnekem se odpradávna léčili nejen lidé, ale i zvířata.
Česnek obsahuje velké množství vitaminu A, B a C, selenu, vápníku a jódu. Dále pak obsahuje celou řadu flavonoidů, polysacharidů, lutamylpeptidů a steroidní a triterpenové saponiny a lektiny. Významný je jeho obsah alicinu.
Alicin je látka zodpovědná za typickou vůni česneku, která rostlinu chrání před škůdci. Výzkumy potvrdily, že právě alicin má antibiotické účinky a jeho schopnost léčit infekce.
V lidovém léčitelství je česnek spojován také se zvyšováním obranyschopnosti organismu, ale moderní výzkum, tyto výše zmiňované účinky neprokázal..
Česnek je také po tisíce let označován za bylinu, že odvrátí nejen útok upíra, ale i všelikých "ohavných červů". Česnek může být využíván jako lék na endoparazitózy koní, což je v současné době velmi žhavé téma. Narůstající zájem o alternativní strategie kontroly parazitů souvisí nejen s upínající se pozorností k přírodním produktům jako takovým, ale i s objevením se rezistence parazitů na farmakologická léčiva, kterou vyvolalo nadužívání a špatné dávkování syntetických antiparazitik. Podávání česneku koním se v důsledku toho dnes stalo běžnou praxí v mnoha stájích a česnek často figuruje jako uznávaný prostředek v prevenci a léčbě napadení vnitřními parazity.
Skupina koní při výzkumu byla následně rozdělena do tří kontrolních skupin. Skupina první (FG) dostávala 40 gramů čerstvého rozdrceného česneku jednou denně po dobu 15 dnů, druhá skupina (DG) dostávala 40 gramů komerčně vyráběného potravinového doplňku, sušeného česneku, a to jednou denně po dobu 15 dnů. Kontrolní skupině (C) nebylo podáváno nic. V průběhu studie byla všem zvířatům denně klinicky vyšetřována i krev, aby se ověřilo, zda se u nich neprojevují nežádoucí reakce na česnek (snížení počtu červených krvinek). Akutní a chronická toxicita česneku byla totiž již doložena například u psů.
Konečné koprologické vyšetření provedené po ukončení studie prokázalo, že perorální podávání česnekových přípravků nemělo žádný vliv na počet vajíček strongylidů vyloučených z organismu koní. Výzkum rovněž neprokázal žádné hematologické změny, hodnoty erytrocytů zůstaly na normální úrovni v průběhu trvání studie. To ale může souviset s krátkou délkou testu a relativně nízkou dávkou česneku.
Zdá se tedy pravděpodobné, že nikoli asijský česnek, ale australská příroda nám nabídne udržitelný program kontroly vnitřních parazitů koní. I když je jisté, že bude třeba dalších rozsáhlých výzkumů, aby bylo možné přesně identifikovat sloučeniny odpovědné za antihelmintické účinky a jejich vliv na organismus tak, aby zjistěné výsledky bylo možné převést do veterinární praxe.
*Adminka Ell*